Běhám hodně a běhám rád. Jsem typický vyznavač dlouhých tratí a pomalých časů – takový ten „kochací“ běžec. Než se ale dostanu do čisté přírody, musím proběhnout našimi Ludgeřovicemi. Pětitisícová obec mi nabízí jiný druh kochání. Jenže se projevuje i profesní deformace: vím, kdo má kolik popelnic. A taky vidím, komu jedna nestačí a má ji před svozem obloženou „bonusovým“ odpadem.
 |
David Bíbrlík, vedoucí administrativního oddělení |
A když pak jednoho odpoledne přiběhnu domů a otevřu schránku, v krvi kolující endorfiny a hormony štěstí jsou v trapu: Pokyn k úhradě poplatku za odpad. Čtyři osoby v domácnosti, 4x 720 Kč. Nezpochybňuji částku jako takovou, ale ten princip. Proč mám platit stejně jako soused, který na třídění upřímně dlabe a všechno hází na jednu hromadu? Možná bych to vnitřně tak neřešil, kdybych u nás Recoveře nepomáhal implementovat systém chytrého svozu. Z praxe totiž vím, že nespravedlivý paušál „na hlavu“ už dávno nemusí být standardem.
Digitální identita černé nádoby
Díky spolupráci s BC Logia nasazujeme řešení, kdy klasické „slepé“ svážení nahrazujeme ekosystémem, který dává každé popelnici digitální identitu. Jako běžec sleduji svou trasu na chytrých hodinkách. Jako odborník fascinovaně sleduji podobnou digitalizaci u popelářského vozu. Každá popelnice má svůj pasivní RFID čip a svozové vozy jsou osazeny čtečkami. Vše funguje digitálně. Každá nádoba má svůj čip a data se propisují přímo do hlavního systému. Po šichtě se žádné papíry nepřepisují, datový soubor z auta se nahraje přímo do databáze. Výsledek? Obec vidí transparentně reálnou produkci a snadno nastavit slevy pro ty, kteří poctivě třídí.
Zpět k mému běhání
Když teď v Ludgeřovicích míjím popelnice, už to pro mě nejsou jen černé kusy plastu. Jsou to (zatím) chybějící datové body. Díky moderním technologiím vím, že spravedlivý systém není sci-fi, ale funkční realita. Doufám, že se ho brzy dočkáme i u nás. Aby nám ze složenek za odpad zbytečně nemizely ty těžce vyběhané endorfiny.