Uhlíková stopa je číselné vyjádření množství skleníkových plynů,
které určitá aktivita, produkt nebo organizace vypustí do atmosféry.
Udává se zpravidla v tunách nebo kilogramech CO2 ekvivalentu,
jednotce, která umožňuje srovnávat různé skleníkové plyny na jedné škále.
Datum zveřejnění:
V kontextu firem se uhlíková stopa typicky dělí do tří oblastí Scope 1,2 a 3. Scope 1
zahrnuje přímé emise z vlastních provozů, Scope 2 emise z nakoupené energie a
Scope 3 emise v celém hodnotovém řetězci firmy od dodavatelů až po koncové
spotřebitele. Nakládání s odpadem přitom většinou spadá právě do Scope 3 a právě
proto někdy bývá přehlíženo. Jsou to emise, které nevznikají přímo ve výrobní hale, ale
jsou důsledkem rozhodnutí o tom, co se s odpadem udělá dál.
Proč na tom záleží? Skleníkové plyny mění klima bez ohledu na to, kde vznikly. Tuna
CO2 z průmyslového komínu a tuna CO2 ze skládky mají na atmosféru stejná dopad. A
legislativa, investoři i obchodní partneři stále důrazněji požadují, aby firmy uměly svůj
celkový dopad, včetně toho odpadového, změřit, doložit a řídit.
Odpad jako neviditelný zdroj emisí
Globálně pochází přibližně pět procent všech emisí skleníkových plynů z procesů
spojenými s nakládání s odpady. Je to číslo, které většinu lidí překvapí. Přitom je to
konzervativní odhad, který nezahrnuje emise spojené s výrobou produktů, jež se
s odpadem teprve stanou.
Různé způsoby zpracování odpadu mají velmi rozdílné emisní profily. Skládkování
organického odpadu produkuje metan, plyn, jehož klimatických dopad je v horizontu
dvaceti let přibližně osmdesátkrát silnější, něž u CO2. Spalování ve spalovně
s energetickým využitím má jinou stopu. Recyklace papíru jinou, něž recyklace plastu
nebo kovu. A každý z těchto výsledků se dále liší podle konkrétní technologie, regionu
nebo energetického mixu paliv dané země.
Přesto byla uhlíková stopa dlouho neviditelná. Ne proto, že bychom ji chtěli skrývat ale
proto, že chyběly nástroje, jak ji systematicky měřit. Firma, která ročně vyprodukuje
stovky nebo tisíce tun odpadu, většinou věděla, kolik ji to stojí v korunách. Nevěděla
ale, a až donedávna ani vědět nemohla, kolik stojí v kilogramech CO2. Data o tom, jak
konkrétní odpad konkrétní cestou doputuje ke konkrétnímu způsobu zpracování,
jednoduše nebyla dostupná v použitelné podobě.
Proč firmy měření potřebují? Proč právě teď?
Existuje jedno základní pravidlo řízení, které platí napříč obory: co neměříš, to neřídíš.
V oblasti odpadu jsme toto pravidlo roky porušovali. Ne ze špatné vůle, ale z nedostatku
zdrojů. V dnešní době však dochází ke změně, a hned z několika důvodů najednou.
Legislativní tlak je reálný a roste. Směrnice CSRD – Corporate Sustainability Reporting
Directive – postupně rozšiřuje povinnost nefinančního reportingu na desítky tisíc
evropských firem. EU Taxonomie definuje, co lze označit za udržitelnou aktivitu. A
v obou případech hraje nakládání s odpady a jeho emisní stopa konkrétní roli. Firmy,
které dnes nemají data, budou mít zítra problém s reportingem i s přístupem
k financování.
Investoři a zákazníci se ptají. ESG přestalo být buzzwordem a stalo se standardní
součástí due diligence. Velcí odběratelé požadují od svých dodavatelů data o uhlíkové
stopě napříč celým hodnotovým řetězcem, kde je odpad jeho nedílnou součástí.
Banky a investiční fondy zohledňují udržitelnost při hodnocení rizik. Firma, která
nedokáže svůj odpadový Scope 3 doložit, bude mít čím dál větší problém obstát
v těchto rozhovorech.
A pak je tu prostý provozní zájem. Když firma začne měřit uhlíkovou stopu svého
odpadu, téměř vždy objeví věci, které ji překvapí. Zjistí, že konkrétní frakce, která dosud
putovala na skládku, by šla zpracovat jinak, a navíc za výrazně nižší emisní cenu. Nebo
odhalí, že logistika svozu generuje zbytečné emise, které by šlo optimalizovat změnou
frekvence nebo trasy. Měření není jen povinnost. Je to nástroj, který odhaluje příležitosti
ke snižování nákladů i emisí zároveň.
Jak se uhlíková stopa odpadu počítá
Uhlíková stopa odpadu není jedno číslo. Je to součet emisí vznikajících ve všech
fázích, kterými odpad prochází od místa vzniku až po finální zpracování. Odborně se
tomuto přístupu říká posuzovaní životního cyklu (anglicky Life-cycle assessment), který
v praxi zahrnuje sběr, transport, třídění a samotné zpracování odpadu na druhotný
produkt.
Pro výpočet uhlíkové stopy existují metodiky jako např. GHG Protocol, ISO 14064 nebo
různé národní standardy. Jejich praktická aplikace byla donedávna dostupná jen velkým
korporacím s vlastními týmy zaměřenými na udržitelnost. Vyžadovalo to odborné
znalosti, ruční sběr dat a nemalé finanční náklady. Střední firmy, průmysloví dodavatelé
nebo správci areálů na to zpravidla kapacity neměli.
Digitalizace dat v oblasti odpadového hospodářství tento stav začíná měnit. Pokud jsou
data o svozech, množstvích a způsobech zpracování dostupná v digitální podobě, lze je
automaticky propojit s ověřenými emisními faktory a výpočet provádět průběžně, bez
potřeby externího konzultanta a bez manuálního sběru dat.
GreenPath by Veolia: měření, které lze použít v praxi
Přesně tady vstupuje do hry platforma GreenPath by Veolia.
Veolia je globální lídr v oblasti environmentálních služeb. V Česku zpracovává nejen
odpad pro stovky průmyslových firem, ale také municipalit. To znamená přístup k
něčemu, co je v tomto kontextu naprosto klíčové: k reálným provozním datům. Ne k
odhadům nebo průměrům ze studií — ale k datům o tom, co se skutečně děje s
konkrétním odpadem od konkrétního zákazníka.
GreenPath je digitální platforma, která tato data propojuje s ověřenými emisními faktory
a poskytuje zákazníkům přehled o uhlíkové stopě jejich odpadového hospodářství. V
praxi to znamená, že firma může v aplikaci průběžně sledovat, kolik tun CO₂
ekvivalentu její odpad ročně generuje, jak se toto číslo vyvíjí v čase, jak se liší napříč
jednotlivými provozy nebo lokalitami, kde jsou největší příležitosti ke zlepšení.
Výstup z GreenPath není jen číslo do šuplíku. Je to podklad pro rozhodování. Pro ESG
reporting. Pro komunikaci s investory, odběrateli nebo certifikačními orgány. A pro
nastavení konkrétních cílů jako například snížení esmisí z odpadového hospodářství o
dvacet procent do roku 2027 a mít k dispozici data, která tento pokrok průběžně
dokládají.
Platforma je navržena tak, aby ji zvládl používat provozní nebo manažer undržitelnosti
bez hlubokých znalostí klimatické vědy. Data přicházejí automaticky ze svozové
dokumentace, metodika výpočtu je transparentní a ověřená, výstupy jsou prezentovány
srozumitelně v grafech, trendech a konkrétních číslech.
GreenPath je určen pro průmyslové firmy a výrobní podniky, které potřebují Scope 3
data pro reporting nebo zákaznické audity. Pro municipality, které chtějí svým
zastupitelům a občanům ukázat konkrétní výsledky odpadového hospodářství. A pro
správce komerčních areálů a logistických center, kteří tato data potřebují jako součást
širší udržitelnostní strategie.
Závěr
Měření není cíl. Je to začátek.
Bez dat nelze nastavit cíle. Bez cílů nelze měřit pokrok. Teprve když máme data,
můžeme skutečně řídit a ne jen doufat, že to, co děláme, má smysl. Uhlíková stopa
odpadu byla příliš dlouho slepým místem v emisních bilancích firem. Dnes ji poprvé
dokážeme měřit systematicky, průběžně a v kontextu reálných provozních dat.
V následujících článcích se podíváme na to, co toto číslo konkrétně tvoří, jak vypadá
emisní profil různých odpadových frakcí, co nejvíce ovlivňuje výsledek, jak firmy a
municipality s daty pracují v praxi a co konkrétně lze udělat pro to, aby se emisní
municipality s daty pracují v praxi a co konkrétně lze udělat pro to, aby se emisní
bilance zmenšovala.
GreenPath by Veolia je digitální nástroj, který toto měření přináší přímo do rukou firem
bez potřeby externích konzultantů. Jak funguje a co konkrétně dokáže? To si ukážeme
v příštím článku.